Ridley Scott změnil Psí hvězdy v drsnější podívanou. Co zůstalo z knihy?
Ridley Scott poslal Higa, Jaspera a Bangleyho z románu Petera Hellera na plátno. Film zachoval cestu za nadějí, ale vyměnil část intimity za obraz a akci.
JazzyOn ·
Postapokalyptický thriller Vzhlížet ke hvězdám vstoupil do českých kin 27. srpna, o jeden den dříve než v USA. Ridley Scott zachoval základ Hellerova románu, způsob vyprávění ale přizpůsobil velkému plátnu. Z introspektivní a místy lyrické výpovědi osamělého pilota vznikl film, ve kterém vedle smutku a hledání blízkosti dostávají větší prostor také fyzické nebezpečí a akce.
Rádiový signál dál otevírá cestu z bezpečí
Základ příběhu se nezměnil. Hig v podání Jacoba Elordiho přežil pandemii, která připravila svět o většinu obyvatel i jeho vlastní rodinu. Na opuštěném letišti žije se psem Jasperem a survivalistou Bangleym, kterého hraje Josh Brolin.
Hig udržuje v provozu malé letadlo a při obletech kontroluje okolí jejich útočiště. Když v rádiu zachytí útržek vysílání, získá důvod překročit hranici, za níž už mu palivo nemusí vystačit na návrat. Právě tento krok drží pohromadě román i filmovou adaptaci.
Stejné zůstává také hlavní napětí mezi oběma muži. Bangley považuje přežití za soubor pravidel, zásob a palebných pozic, zatímco Hig odmítá přijmout život omezený na čekání za plotem. Film jejich spor převádí do konkrétních střetů a situací, které lze ukázat bez přístupu k Higovým myšlenkám.
Hellerovu prózu musely nahradit obrazy a pohyb
Román Psí hvězdy stojí na Higově osobním pohledu, ztrátě a pozorování přírody. Vydavatel jej popisuje jako příběh přátelství, silného vztahu člověka a psa i hledání důvodu, proč pokračovat. Film zachovává stejná témata, nemůže však celou dobu zůstat uvnitř vypravěčovy hlavy.
Scénář Marka L. Smitha proto staví více událostí přímo před kameru. Hig létá do zničeného Denveru, setkává se s dalšími přeživšími a později narazí na Cimu a jejího otce. Margaret Qualley a Guy Pearce tak dostávají prostor ukázat jinou podobu života po katastrofě než opevněné letiště Higa a Bangleyho.
Tahle proměna vysvětluje, proč se film může v jedné chvíli chovat jako komorní příběh o samotě a vzápětí přejít k útoku ozbrojené skupiny. Knižní vnitřní rytmus nahrazuje střídání ticha, romantiky a násilí. Právě spojení těchto poloh se stalo jedním z hlavních témat prvních recenzí.
Jasper změnil plemeno, význam mu zůstal
Nejviditelnější změna se týká psa, který dal předloze jméno. Filmový Jasper je belgický ovčák malinois, zatímco v knize jde o blue heelera, tedy australského honáckého psa, respektive jeho křížence. Změna vyvolala diskusi už před premiérou, protože Jasper není jen zvíře doprovázející hlavního hrdinu.
Pro Higa představuje poslední nepřerušené spojení se životem před pandemií. Nutí ho starat se o někoho dalšího a zároveň připomíná, že přežití bez vztahů nemusí být totéž jako život. Film tuto funkci zachovává, i když zvířeti dává jinou fyzickou podobu.
Brolin při uvedení filmu mluvil o poezii a společenském přesahu Hellerovy prózy, Scott zase zdůrazňoval střet mezi nutností přežít a zachováním lidskosti. Výsledná adaptace proto neopouští otázku, co z člověka zůstane po zhroucení pravidel. Jen ji častěji pokládá prostřednictvím jednání, střelby a fyzického nebezpečí.
Colorado vzniklo pod italskými štíty
Zatímco kniha je pevně spojená s Coloradem, hlavní natáčení probíhalo od dubna do června 2025 převážně v Itálii. Italské horské scenérie včetně Dolomit ve filmu zastupují Colorado a Skalnaté hory, což je pro příběh založený na konkrétní krajině výrazný produkční zásah.
Scott však horské scenérie nepoužívá jen jako pohlednici. Otevřený prostor zdůrazňuje, jak málo lidí ve světě zůstalo, a současně nabízí místa, ve kterých lze zahlédnout nový začátek. Film tím nahrazuje část Hellerových popisů přírody vizuálním měřítkem.
Odlišná je také stopáž zkušenosti. Aktuální americké filmové vydání knihy má 336 stran, zatímco film trvá 1 hodinu a 58 minut. Adaptace proto musí některé myšlenky zkrátit a jiné převést do jediné scény, gesta nebo pohledu.
První reakce se přou o stejnou proměnu
První kritické ohlasy se neshodují v tom, nakolik tento převod funguje. Část recenzí oceňuje tichou romanci a snahu vložit lidskou blízkost do světa plného násilí. Jiné filmu vytýkají, že Hellerovu osobitou prózu mění v příliš známé obrazy postapokalyptického přežívání.
Rozpor dobře ukazuje hlavní riziko celé adaptace. Vzhlížet ke hvězdám zachovává postavy, rádiový signál i cestu za možností lepšího života, ale mění nástroj, kterým se k nim divák dostává. Kniha nechává čtenáře dlouho naslouchat Higovi, film musí jeho samotu ukázat v pohybu.
Výsledkem není doslovný přepis. Je to Scottova verze stejné otázky o tom, zda má člověk opustit bezpečí kvůli naději, kterou možná jen zaslechl v šumu rádia.