My vás naučíme aneb jak se zachraňuje školství

BEZ VELKÝCH SPOILERŮ

Samotný příběh seriálu se dá rozdělit do 2 samostatných částí.

První z nich tvoří jednotlivé případy, které se pokaždé zaměřují na jiný problém korejského školství. Seriál se přitom neomezuje jen na různé podoby šikany mezi žáky a učiteli, ale otevírá také témata jako hazard, drogy nebo obrovský tlak rodičů na jejich děti. Většina případů je sice smyšlená, zároveň ale vychází z reálného světa a často ukazuje jeho značně vyhrocenou podobu. Vyjímky se zde samozřejmě najdou.

Druhá dějová linka se naopak táhne celým seriálem. Zpočátku zůstává spíše v pozadí, ale s každou další epizodou dostává více prostoru a postupně začíná být stále důležitější. Zaměřuje se především na vznik Úřadu pro ochranu práv na vzdělání (UOPV) a jeho hlavního inspektora Na Hwa Jina.

Ať už se tedy zaměříme na jednotlivé případy, nebo na hlavní dějovou linku, seriál nabízí pořádnou dávku dramatu, akce a překvapivě povedeného humoru, který dokáže odlehčit i některé poměrně vyhrocené situace. Velkým plusem je také tempo. Seriál prakticky nemá hluchá místa, takže příběh příjemně odsýpá a jen málokdy máte pocit, že se nic neděje. Zároveň se tvůrci nebojí ukázat i tvrdší realitu, ve které jednoduše ne vždy stačí všechno vyřešit domluvou nebo obyčejným pokáráním.

Když přijde na samotné postavy, označil bych je spíš za lehce karikaturní, ale kupodivu to seriálu vůbec neškodí. Naopak do jeho stylu celkem dobře zapadají a nijak výrazně nenarušují tempo. Každá z nich má navíc vlastní charakter a motivace, takže většinou chápete, proč v konkrétní situaci reaguje právě tak, jak reaguje. Zároveň mezi nimi funguje určitá chemie a některé postavy se díky ostatním postupně dokážou v něčem posunout.

Nejvíce prostoru samozřejmě dostávají komisaři Na Hwa Jin, Im Han Rim a Bong Geun-dae spolu s ministrem školství Choi Gang Seokem. Právě díky jejich schopnostem, minulosti a rozdílným povahám nepůsobí jako prázdné figurky, které mají jen posouvat děj. Poměrně rychle si uděláte představu o tom, jakou roli v týmu každý z nich zastává. Seriál navíc pracuje s poměrně jasnými archetypy, ale občas je dokáže trochu narušit a nabídnout postavám něco navíc.

Nejvíce je to vidět u Im Han Rim a Bong Geun-dae, kteří během seriálu dostanou prostor ukázat i jiné stránky své osobnosti. U Na Hwa Jina je to bohužel horší. Ten zůstává prakticky po celou dobu stejný, což je trochu škoda, protože právě kolem něj se velká část příběhu točí. Člověk by proto čekal, že se u hlavní postavy postupně ukáže něco nového, případně že ji samotné události nějak výrazněji změní.

Jak už jsem zmiňoval u příběhu, seriál si po celou dobu drží velmi dobré tempo a během sledování jsem prakticky neměl pocit, že by se někde zbytečně vlekl. Jednotlivé epizody mají kolem hodiny, což je podle mě ideální délka na to, aby dokázaly svůj případ pořádně představit, rozvinout a zároveň ho v rámci jednoho dílu také uzavřít. Taková ta klasická seriálová délka.

Každá epizoda má přitom poměrně jednoduchou, ale funkční strukturu. Jelikož už jsem výše psal, že nechci spoilerovat, nebudu zabýhat do detailů.

Struktura však za mě funguje překvapivě dobře a seriál ji dokáže udržet svěží i přes větší počet epizod. Občas ji navíc naruší krátké odbočky k hlavní dějové lince, která se postupně odehrává v pozadí. Zpočátku jde spíše o drobné náznaky, ale postupně začíná být jasné, kam celá linka směřuje. A samozřejmě nakonec vyvrcholí v závěrečné epizodě.

Co se týče samotné režie, žádnou velkou revoluci rozhodně nečekejte. Tvůrci se drží spíše osvědčené klasiky a většina scén je natočená pomocí statických nebo jen lehce pohybujících se záběrů.

Dobře jsou vybrané také lokace a jednotlivá prostředí, ve kterých se příběh odehrává. Všechno působí poměrně uvěřitelně a přirozeně zapadá do celkové atmosféry seriálu. Není potřeba žádných obřích kulis nebo okázalých scenérií, aby prostředí fungovalo.

Osobně mě ale trochu mrzí, že si tvůrci s režií nevyhráli o něco víc. Není to však nic, co by výrazně snižovalo celkovou produkční kvalitu seriálu. Režie sice není jeho nejsilnější stránkou, ale svou práci odvádí spolehlivě.

Pokud se zaměřím na herecké výkony, tak upřímně nemám všem hercům cokoliv vytknout, protože odvedli výbornou práci a dokázali jednotlivé postavy výborně ztvárnit. Ať už jedná o hlavní čtveřici postav, jednotlivé oběti, záporné či případné vedlejší postavy, které přidávají na do samotných případů prvky realističnosti. Pro nás české, evropské chcete-li, diváky je samozřejmě seriál více uřvanější. Pokud jste ale viděli Squid Game, zřejmě víte, co čekat a rozhodně vám to nebude bránit.

Ovšem úžasný výkon herců nejde znát je v dialozích, ale i v řeči těla a mimice, která dokáže prohloubit charakter jednotlivých postav.

My vás naučíme je za mě výborný seriál, který vás dokáže rychle vtáhnout a nepustí až do samotného konce. Jednotlivé případy jsou dobře napsané, uvěřitelné a těží z povedeného prostředí i hereckých výkonů. Akce je přehledná a zbytečně se neprotahuje, humor působí přirozeně a soundtrack i přes menší výběr skladeb dobře dotváří atmosféru.

Největším plusem je ale schopnost vyvolat emoce. My vás naučíme tak rozhodně není seriálem, který by zbytečně plýtval vaším časem.